Alif lám rá! Toto jsou znamení Písma a Koránu zjevného.

Často si nevěřící budou přát, aby byli odevzdanými do vůle Boží!

Nech je být, ať si pojídají, užívají a nadějí klamnou se kojí, vždyť záhy se dozvědí!

Nezahubili jsme žádné město, aniž se mu dostalo Písma známého,

a žádný národ nemůže způsobit uspíšení ani oddálení termínu svého.

Říkají: "Ty, jemuž připomenutí bylo sesláno, věru jsi džinem posedlý!

Pročpak k nám nepřivedeš anděly, pravdu mluvíš-li?"

My anděly jen k vykonání rozhodnutého sesíláme - a potom nebudou nevěřící k těm, jimž odklad je dán, patřit.

My zajisté připomenutí jsme seslali a dobře je umíme ochránit.

Již před tebou jsme k stranám dávným posly vyslali,

však nepřišel k nim posel žádný, by se mu neposmívali.

Takto mu razíme cestu do srdcí hříšníků.

A neuvěří v něj, i když se už naplnil obvyklý osud předchozích.

A i kdybychom jim bránu nebeskou otevřeli a oni stoupali by k ní,

přece by říkali: "Zraky naše byly opity nebo spíše jsme lidé očarovaní!"

A na nebi jsme umístili znamení zvěrokruhu a učinili jsme je pro ty, kdo na ně patří, krásnými

a ochránili jsme je před všemi satany prokletými -

kromě těch, kdož pokradmu naslouchají, však ti jsou pronásledováni plamenem jasně zářícím.

A zemi jsme rozprostřeli a rozhodili po ní hory pevně stojící a dali na ní vyrůst každé věci správně vyvážené

a připravili jsme na ní potravu pro vás i pro ty, jimž obživu neskýtáte.

A není žádné věci, jejíž pokladnice by u Nás nebyly, a sesíláme vám ji jedině v míře stanovené.

A poslali jsme větry oplodňující a seslali jsme z nebe vodu, jíž vás napájíme, vždyť vy v zásobě ji nemáte.

A jsme to My, kdo život i smrt dáváme, a My sami všeho jsme dědici

a dobře známe ty z vás, kdo vpředu kráčí, i ty, kdo vzadu se drží.

A Pán tvůj je všechny shromáždí, vždyť On moudrý je, vševědoucí.

Stvořili jsme člověka z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.

A hle, pravil Pán tvůj andělům: "Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného,

a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha svého, padněte na zem, před ním se klaníce!"

A padli před ním uctívajíce jej vespolek andělé všichni,

kromě Iblíse, jenž odmítl být mezi uctívajícími.

I pravil Bůh: "Iblísi, proč nejsi mezi těmi, kdož klaní se, také ty?"

Odvětil: "Nebudu padat na zem před smrtelníkem, jehož jsi z hlíny suché stvořil, vzaté z bláta poddajného!"

I pravil Bůh: "Odejdi odsud, neboť jsi věru prokletý!

A nechť na tobě prokletí lpí až do dne soudného!"

Řekl Iblís: "Pane můj, poskytni mi odklad do dne, kdy budou vzkříšeni!"

I pravil Bůh: "Budiž tedy mezi těmi, jimž je odloženo

až do dne času stanoveného!"

Odpověděl: "Pane můj, za to, žes mne svedl, okrášlím jim vše, co na zemi je, a všechny je uvedu v bloudění,

kromě těch, kdož jsou služebníci Tvoji upřímní!"

I pravil Bůh: "Toto je stezka přímá podle mého mínění,

a věru nebudeš mít žádnou pravomoc nad služebníky mými, leda nad těmi, kdož tě následují svedeni,

a pro ně všechny bude pak peklo místem setkání slíbeného."

A to má sedm bran a u každé brány bude z nich skupina zvláštní.

Naopak bohabojní mezi zahradami a u pramenů budou přebývat:

"Vstupte do nich s pokojem a bezpečni!"

Z hrudí jejich jim veškerou zášť vyrveme a budou na lehátkách bratrsky odpočívat a druh na druha se dívat,

žádná starost se jich tam nedotkne a nebudou odtamtud nikdy vyhnáni.

Zvěstuj služebníkům Mým, že Já jsem věru odpouštějící i slitovný,

avšak že trest Můj bude trest bolestný!

A vypravuj jim o hostech Abrahamových,

když k němu přišli zdravíce "Mír s tebou!" a on jim odpověděl: "My věru se vás bojíme."

I pravili: "Neboj se, vždyť my ti přinášíme zvěst radostnou o narození chlapce moudrého!"

Otázal se: "Jak byste mi mohli oznamovat takovou zvěst, když na mne již stáří dolehlo? Jménem čeho mi to oznamujete?"

Odpověděli: "Oznamujeme ti to jménem pravdy - nebuď tedy z těch, kdo naději ztrácejí."

Pravil: "Kdo jiný ztrácí naději v milosrdenství Pána svého než ti, kdož bloudí?"

A pokračoval: "A jaká je tedy vaše záležitost, vyslanci?"

Odvětili: "Byli jsme vysláni k lidu hříšnému

- kromě rodu Lotova, jejž věru celý zachráníme

vyjma ženy jeho, neboť jsme o ní již rozhodli, že bude mezi opozdilými."

A když vyslanci k rodu Lotovu přišli,

pravil Lot: "Věru jste pro mne lidé podezřelí!"

Odpověděli: "Nikoliv, my přišli k tobě se slibem, jejž oni v pochybnost brali,

a pravdu ti přinášíme a věru jsme pravdomluvní.

Vydej se na cestu se svou rodinou v temné části noci a kráčej za nimi! A ať nikdo z vás se neobrací! Jděte tam, kam vám přikázáno!"

A sdělili jsme mu tento rozkaz, neboť ten z nich, kdo pozadu zůstane, měl zahuben být ráno.

Rozradostněni zprávou přispěchali lidé města onoho

a Lot jim pravil: "Toto moji hosté jsou, zneuctění mi tedy nezpůsobte,

však Boha se bojte a hanbou mne nepokrývejte!"

Pravili: "Což jsme tě nebránili před vším lidstvem?"

I zvolal Lot: "Hle, zde dcery mé máte, když už to spáchat chcete!"

Při tvém životě, tito lidé věru tápali v opilství svém,

však výkřik je uchvátil při východu slunce.

A obrátili jsme to město vzhůru nohama a seslali jsme na ně déšť kamenů z hlíny pálené;

zajisté je v tom znamení pro pozorovatele bedlivé!

A věru ono je na cestě trvalé

a zajisté je v tom znamení pro věřící!

A také lid Houštin se ukázal nespravedlivým,

však pomsta naše na ně dopadla; a jsou ti i oni věru příkladem jasným!

Též obyvatelé al-Hidžru vyslance Naše za lháře prohlásili

a přinesli jsme jim znamení Své, však oni se odvrátili.

V horách si příbytky své, jsouce bezpečni, vysekávali

a ozval se zrána nad nimi výkřik jediný

a nebylo jim k ničemu to, co si vysloužili.

Stvořili jsme nebesa a zemi i vše, co je mezi nimi, jako skutečnost; a hodina neodvratně nastane, odpouštěj tedy odpouštěním krásným,

vždyť Pán tvůj je věru stvořitelem i vševědoucím.

A již dali jsme ti sedm opakovaných i Korán vznešený,

neobracej tedy zrak svůj žádostivě k tomu, co dali jsme některým párům z nich v užívání, nermuť se kvůli nim, ale rozprostři křídla svá nad věřícími

a rci: "Já věru jsem varovatel zjevný."

A podobně jsme seslali trest na ty, kdož rozdělují

a kteří Korán na části rozkládají.

Při Pánu tvém, věru si od nich všech vyžádáme počet

z toho, co konali.

Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků,

Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům,

kteří vedle Boha ještě jiné božstvo staví, však záhy poznají!

A víme již, že hruď tvá je stísněna tím, co říkají,

ty však chválu Pána svého oslavuj a buď mezi těmi, kdož na tvář padají,

a Pánu svému služ do chvíle, kdy k tobě nepochybně přijde!